1. Nejstarší knihou, kde se objevuje Šimáčkovo jméno, je Ročenka Městského divadla v Olomouci v prvním roce osvobozené republiky 1945 – 19464 Rudolfa Kulhánka – výpravy umělce, například činohra Lucerna Aloise Jiráska, opery Jakobín od Antonína Dvořáka nebo Boris Godunov od Modesta Petroviče Musorgského.
  2. Zmínka o umělci mezi pracovníky divadla.
  3. Zmínka o umělci a soupis inscenací.
  4. Vydáno ve vztahu k výstavě olomouckých výtvarníků v roce 1948, která se konala v Muzeu umění v Olomouci.
  5. Šimáček na této výstavě v roce představil svůj obraz: Svatba na Pohořanech, olej, překližka, 34 x 70 cm.
  6. Významná výstava Jevištní výtvarnictví 1945 – 1960 byla roku 1961 realizována ve výstavní síni Mánes v Praze. Oldřich Šimáček na ní vystavil šest scénických návrhu z let 1959 až 1960.
  7. Regionální výstava v roce 1971 v tehdejším Domě umění Olomouc pod názvem Výtvarné umění Olomoucka 1921 – 1971. Šimáček na této výstavě v sekci grafiky představil své scénické návrhy k Nezvalově hře Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou z roku 1959.
  8. První odborná vědecká práce o Oldřichu Šimáčkovi – monografie Sylvy Marešové Oldřich Šimáček, kterou vydal Divadelní ústav v roce 1971. Úvodní text o Šimáčkovi napsal Jan Procházka. Kniha vyšla dvojjazyčně, v anglickém a francouzském jazyce. Publikace obsahuje velkou přílohu s obrázky, kresbami a fotografiemi jak realizovaných scén, tak samotného umělce při práci.
  9. Pražské quadriennale 1967/1971 – Mezinárodní výstava jevištního výtvarnictví – ročník 1971 a předešlý ročník 1967 zhodnotila v publikaci Jana Pleskačová. Oldřich Šimáček získal na PQ v roce 1971 zlatou medaili za soubor jevištních návrhu.
  10. Kniha Tchecoslováquia cenografia, XII. Bienal de São Paulo z roku 1973 vyšla k příležitosti velmi významné přehlídky výtvarného umění a divadelní architektury v São Paulu. Oldřich Šimáček na této přehlídce získal ocenění nejlepšího zahraničního scénografa. Kapitolu o Šimáčkovi napsal Jiří Kotalík, popisující jeho život, dosavadní přínos, umělecký záměr a období tvorby. Kotalík popisuje Šimáčkovy umělecké záměry: „[…] Oldřich Šimáček is an artist of a wide horizon and expression versatility; it originates from his conviction that stage design is not a branch being an end in itself but a line the mission and sense of which is lying in an active co-operation with all components of the dramatic or musical work being brought into effect on the stage. That is why for Oldřich Šimáček the original inspiration and the guiding rules are given by the author’s or by the musician’s authentic message; in decoding and interpreting of what the author has to say the designer proceeds hand in hand with the stage director so as to bring about for creative actions and gestures of play-actors, singers, dancers and acting area being able to integrate and magnify the resulting impression of scenic realization.”
  11. Knihu doplnil katalog ke stejné přehlídce, Bienal de São Paulo, Outubro/Novembro, Catálogo. Do tohoto díla napsala úvodní slovo o československé expozici Dagmar Tučná, příspěvek od Jiřího Kotalíka popisoval obecně českou scénografii. Kniha obsahuje rozsáhlou obrazovou přílohu, která zahrnuje jak scénografii Oldřicha Šimáčka, tak práce kostýmní výtvarnice Heleny Bezákové, která byla na této přehlídce také oceněna. Obě knihy vyšly v anglickém jazyce s portugalskými nadpisy.
  12. Další kniha, Oldřich Šimáček – Scénické návrhy a kresby, vyšla k příležitosti Šimáčkovy další samostatné výstavy v roce 1978 v Olomouci v Divadle Hudby. Autorem textu v katalogu je nejspíše Radoslav Lošťák, protože pronesl úvodní slovo na vernisáži. Tato výstava se konala 15. února až 6. března 1978. Katalog doprovází kresby Oldřicha Šimáčka.
  13. Divadelní ústav v Praze pořádal v roce 1979 výstavu Oldřich Šimáček – výstava scénografických prací. Tato výstava probíhala ve foyer Divadla na Vinohradech v Praze. Kurátorkou výstavy byla Helena Albertová. Úvodní text napsal Jiří Kotalík, další část, představující Oldřicha Šimáčka, je variantou textu z katalogu z olomoucké výstavy z roku 1978.
  14. Další katalog, Oldřich Šimáček/Scénografie, pochází ze samostatné výstavy Oldřicha Šimáčka, která se konala v roce 1981 v Domě umění města Brna, v Kabinetu grafiky Domu Pánu z Kunštátu. Katalog začíná citátem samotného umělce – Oldřich Šimáček: „Vycházet ze smyslu a emotivního obsahu předlohy s přihlédnutím k inscenačnímu záměru. Nalézt odpovídající a neopakovatelné výtvarné řešení jevištního prostoru a kostýmu.“ Další text o autorově životě, oceněních a jeho tvorbě napsala Zuzana Ledererová. Publikace je významná tím, že zde autorka poprvé charakterizovala Šimáčkovu tvorbu: „[…]Chceme-li charakterizovat scénografickou tvorbu Oldřicha Šimáčka podle vnějších rysu, zjistíme, že je to úkol více než obtížný, neboť umělec přistupuje k řešení výtvarné podoby představení tak říkajíc „zevnitř“, to znamená, že v prvé řadě v tom nejlepším slova smyslu slouží námětu a hlavní myšlence hry, její atmosféře, kterou současně sám spoluvytváří.“
  15. Další pražská výstava s názvem Oldřich Šimáček se konala v Galerii Vincence Kramáře v roce 1982. Výstavu uspořádal Svaz českých výtvarných umělců a k její příležitosti vydal katalog, který je v podstatě nejrozsáhlejším zdrojem. Text katalogu, jehož autorem je opět Jiří Kotalík, byl poprvé použit v anglickém jazyce v roce 1973 v knize Tchecoslováquia cenografia, XII. Bienal de São Paulo. Text je doplněn o charakteristiku tvorby konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let.
  16. Brožuru Současná scénografie, jež je součástí edice Soudobé české umění sepsal Vladimír Jindra v roce 1982. Kniha obsahuje krátké medailony významných českých scénografů, seznamuje nás s jejich nejvýraznějšími pracemi a stručné charakterizuje jejich tvorbu. Jindra v příspěvku o Šimáčkovi hodnotí scénický návrh k opeře Giuseppe Verdiho Rigoletto z roku 1973.
  17. Publikace Česká scénografie XX. století od Věry Ptáčkové z roku 1982, je jediným uceleným dílem, týkající se české scénografie. V knize nedává Oldřichu Šimáčkovi moc velký prostor, vzhledem k ostatním scénografům se jeho umění věnuje velmi krátce. Kniha obsahuje rozsáhlou obrazovou přílohu, ve které se objevují Šimáčkovy práce.
  18. Významnou knihou je Národní divadlo a jeho předchůdci s podtitulem Slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního z roku 1988. Publikace jmenuje všechny významné osobnosti, se kterými umělec spolupracoval.
  19. V roce 1989 se v Olomouci konala další Šimáčkova samostatná výstava, Zasloužilý umělec Oldřich Šimáček – Obrazy. Katalog k výstave doprovázejí básně Novalise, Rilkeho, dokonce i citát Oldřicha Šimáčka a text o umělci, který vychází z katalogu k olomoucké výstave z roku 1978. Oldřich Šimáček: „Bez morální odpovědnosti není umění.“
  20. Poslední knihou o Šimáčkovi je publikace Zasloužilý umělec Oldřich Šimáček, Scénografie. Tento rozsáhlý katalog vyšel v roce 1989 k příležitosti Šimáčkovy samostatné výstavy a životního jubilea, k umělcovým 70. narozeninám. Výstava se konala v Oblastní galerii výtvarného umění v Olomouci. Katalog k výstave obsahuje životopisné údaje a také soupis samostatných výstav a ocenění. Autorem textu je opět Jirí Kotalík. Hlavní text v tomto katalogu, pojednávající o scénografickém díle Oldřicha Šimáčka, je téměř totožný jako v katalogu z roku 1982, jehož autorem je rovněž Jiří Kotalík. Katalog doprovází soupis celého Šimáčkova díla, od jeho začátku působení v olomouckém divadle, pres jeho tvorbu v Národním divadle v Praze, až do roku 1989, kdy odešel do důchodu.
  21. Zajímavá je také kniha Josefa Josefíka Státní divadlo Oldricha Stibora Olomouc 1920 – 1990, s podtitulem Almanach k sedmdesátému výrocí vzniku ceského divadla v Olomouci – Obrazová procházka v sedmi kapitolách, kterou vydalo Státní divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci v roce 1990. I v tomto případě se jedná o obrazový spis obsahující fotografie herců a scén, ale také ostatních osobností v zákulisí a při práci v divadle. Oldřich Šimáček se v této knize objevuje v kapitole „Osobnosti“, kde je na fotografii se svým dlouholetým přítelem, šéfem činohry, Jaromírem Pleskotem a v kapitole „Scénografie a její proměny“.
  22. Oldřicha Šimáčka můžeme nalézt i v encyklopedických slovnících. Zatím poslední, Český biografický slovník XX. století.
  23. Jméno Oldřicha Šimáčka se objevuje v prvním svazku v dvousvazkové publikaci o české scénografii z roku 2007 Dějiny českého výtvarného umění. Věra Ptáčková v nim krátce charakterizuje tvorbu O. Šimáčka.
  24. Rozměrná publikace teatrologa Vladimíra Justa Divadlo v totalitním systému: příběh českého divadla (1945 – 1989) nejen v datech a souvislostech z roku 2010 je přepracovaným dílem navazujícím na starší knihu z roku 1995 Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 – 1989. Publikace představuje vývoj divadla od roku 1945 až do revoluce v roce 1989 a svým encyklopedických charakterem je vynikajícím nástrojem pro kontextové bádání. Oldřich Šimáček je v knize zmiňován mnohokrát, jedná se ve velké míře pouze o termíny premiér, jeho styl se zde více nerozebírá.

Seznam literatury:

  1. Rudolf Kulhánek, Ročenka Městského divadla v Olomouci v prvním roce osvobozené republiky 1945 – 1949, Olomouc 1946.
  2. Vojtěch Kabeláž – Vítek Světozar, Olomoucké divadlo v desetiletí 1945 – 1955, Olomouc 1957.
  3. Zuzana Charvátová, Divadlo Oldřicha Stibora v letech 1955 – 1965, Olomouc 1965.
  4. Muzeum umění Olomouc, 100 let výtvarné Moravy, Olomouc 1948.
  5. Neautorizováno, Česká opera v obraze a kostýmu, Praha 1951.
  6. Jan Grossman, Jevištní výtvarnictví 1945 – 1960, Praha 1961.
  7. Jaromír Lakosil, Výtvarné umění Olomoucka 1921 – 1971, Olomouc 1971.
  8. Sylva Marešová – Jan Procházka, Oldřich Šimáček, Praha 1971.
  9. Jana Pleskačová – Věra Ptáčková, Pražské quadriennale 1967/1971 – Mezinárodní výstava jevištního výtvarnictví, Praha 1978.
  10. Jiří Kotalík, Tchecoslováquia cenografia, XII. Bienal de São Paulo, Praha 1973.
  11. Dagmar Tučná, Bienal de Sao Paulo, Outubro/Novembro, Catálogo, Praha 1973.
  12. Radoslav Lošťák, Oldřich Šimáček – Scénické návrhy a kresby, Olomouc 1978.
  13. Jiří Kotalík – Helena Albertová, Oldřich Šimáček, výstava scénografických prací, Praha 1979.
  14. Zuzana Ledererová, Oldřich Šimáček/Scénografie, Brno 1981.
  15. Jiří Kotalík, Scénografické dílo Oldřicha Šimáčka, Praha 1982.
  16. 24 Vladimír Jindra, Současná scénografie. Soudobé české umění, Praha 1982, s. 41 – 42.
  17. Vera Ptáčková, Česká scénografie XX. století, Praha 1982, s. 224.
  18. Vladimír Procházka, Národní divadlo a jeho předchůdci: Slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního, Praha 1988, s. 486 – 487.
  19. Novalis – Reiner Maria Rilke – Oldřich Šimáček, Oldřich Šimáček: Obrazy, Olomouc 1989.
  20. Jiří Kotalík, Zasloužilý umělec Oldřich Šimáček, scénografie, Olomouc 1989, s. 2 – 3.
  21. Josef Josefík, Státní divadlo Oldřicha Stibora Olomouc 1920 – 1990, Olomouc 1990.
  22. Vladimír Procházka, Příruční slovník naučný, IV. S – Ž, Praha 1967, s. 411., Kolektiv autorů, Encyklopedického institutu ČSAV, Ilustrovaný encyklopedický slovník, III. díl P – Ž, Praha 1982, s. 493., Kolektiv autorů Encyklopedického institutu ČSAV, Malá československá encyklopedie, VI. díl Š – Ž, Praha 1987, s. 33., Josef Tomeš et al., Český biografický slovník XX století, III. díl Q – Ž, Praha 1999, s. 262. Josef Tomeš et al., Český biografický slovník XX století, III. díl Q – Ž, Praha 1999, s. 262.
  23. Věra Ptáčková, Scénografie, in: Rostislav Švácha (ed.) – Marie Platovská (ed.), Dějiny českého výtvarného umění (VI – 1), 1958 – 2000, Praha 2007, s. 295 – 307.
  24. Vladimír Just, Divadlo v totalitním systému: Příběh českého divadla (1945 – 1989) nejen v datech v souvislostech, Praha 2010.

 

Články v odborných časopisech

Články o díle a životě Oldřicha Šimáčka se objevovaly také v odborných časopisech v podobě různých recenzí nebo rozhovorů, dokonce i v novinách. Velmi užitečnou internetovou stránkou je stránka Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR (http://archiv.ucl.cas.cz/), kde je volně k dispozici digitalizovaný archiv vybraných časopisů. V minulosti vznikala celá řada odborných časopisů a periodik, které se zabývaly divadlem, scénografií a kulturou všeobecně. Shromážděné prameny se nachází ve fondech Divadelního ústavu v Praze. Tyto materiály společně s vybranými novinovými články a statěmi z odborných časopisů jsou uloženy v samostatné složce s nápisem „Šimáček Oldřich“

 

  1. Scéna, čtrnáctideník pro otázky divadla, filmu, rozhlasu a televize. Oldřich Šimáček se v tomto časopise objevoval poměrně často.
  2. Rozhovory, kde prezentoval své názory.
  3. U „Kulatého stolu“, kde odborníci řešili problematiku a poslání svého oboru.
  4. Divadelní noviny, kde se objevovaly krátké zprávy o Šimáčkové životě, o novinkách
  5. v divadlech, kde působil i odborné recenze samotných inscenací
  6. Časopis Acta scaenographica se více zaměřoval na scénografii po umělecké i technologické stránce.
  7. Nový časopis s názvem Interscaena: acta scaenographica. Šimáčkovo jméno se v tomto časopise objevovalo poměrně často, mnohokrát v anketách, v recenzích jeho inscenací a také v rozhovorech.
  8. Diskuze v časopise Divadlo v článku „Slovo mají jevištní výtvarníci“. Článek začal úvodním referátem Antonína Dvořáka a pokračoval diskusními příspěvky scénografů ze zasedání komise jevištních výtvarníku při Svazu československých divadelních umělců. Časopis Scénografie otiskl o Šimáčkově umění dvě studie z roku 1983.
  9. Periodikum Zprávy divadelního ústavu otisklo článek „Hlasy holandského tisku o Oldřichu Šimáčkovi“, kde je zveřejněna koláž úryvku recenzí a pochvalných kritik ze zahraničních časopisů, hodnotící jeho výpravu ke hře Prsten Nibelungu z Královské vlámské opery v Antverpách.
  10. Časopis Hudební rozhledy uveřejnil v roce 1973 velmi zajímavý rozhovor Jiřího Hilmery s Oldřichem Šimáčkem o jeho výpravě k inscenaci Prsten Nibelungu pro Královskou Vlámskou operu v Antverpách.
  11. V magazínu Ahoj na sobotu Jaroslava Fulminová ve svém článku „Sedmdesát výprav“ v roce 1975 poukazuje na časté zpracování ruské klasiky a celkově sovětských her v Šimáčkově tvorbě.
  12. Ve stejném časopise se v roce 1983 Jan Šimon Fiala v článku „Člověk, který mé zaujal – Potlesk z hlediště“ zaměřil na Oldřicha Šimáčka a na jeho názory na práci a život a kromě toho zveřejnil své vlastní vzpomínky na umělce.
  13. V časopise Gramorevue v roce 1976 v článku „Obrazy za oponou“, který má charakter rozhovoru J. A. Fialy s Oldřichem Šimáčkem.
  14. Posledním odborným periodikem, který se tvorbou Oldřicha Šimáčka dopodrobna zabývá, je časopis Prostor Zlín. Josef Maliva v článku „K letošním devadesátinám scénografa, malíře, kreslíře a návrháře Oldřicha Šimáčka“ představil umělce, jeho život, studium, práci, osobnosti, se kterými pracoval, a které jej ovlivnily. Maliva zde vyzvedl jedinečnost umění scénografie a poukázal na jeho malířské dovednosti v tvorbě obrazů.

 

Seznam publikací:

  1. Šimáček v článcích: Neautorizováno, Anketa, Scéna, 1979, roč. 4, c. 10, s. 6 – 7., Sylva Marešová, O tvář současné scénografie, Scéna, 1981, roč. 6, c. 5, 13. 3., s. 3., Neautorizováno, Telegram, Scéna, 1981, roč. 6, c. 14, 10. 7., s. 2., Neautorizováno, Scénografie. Galerie české současné scénografie XII. Oldřich Šimáček, Scéna, 1982, roč. 7, c. 21, 15. 10., s. 8., Iša Popelka, „Dělat divadlo“ značilo přemýšlet, Scéna, 1983, roč. 8, c. 17, 29. 7., s. 7., Zuzana Ledererová, Bystrouška a scénograf, Scéna, 1985, roč. 10, c. 1, 21. 1., s. 4.
  2. Zuzana Ledererová, Profil Oldřicha Šimáčka, Scéna, 1981, roč. 6, c. 17, 17. 8., s. 2., Jan Šimon Fiala, Z tajemství zákulisí, Scéna, 1981, roč. 6, c. 15 – 16, 24. 7., s. 7.
  3. Sylva Marešová – Bohumil Šašinka, Kulatý stul Scény 77 o scénografii. Naplnit tradici současnosti. Čeští scénografové uvažují o poslání svého oboru, Scéna, 1977, roč. 2, c. 18, s. 4., Aleš Fuchs, Kulatý stul Scény 79 o scénografii, Scéna, 1979, roč. 4, c. 10, s. 4 – 5.
  4. Jiří Hájek, Zdravý a nemocný převelice zdravý, Divadelní noviny, 1959 / 1960, roč. 3, c. 21, s. 4., Milan Lukeš, Blíží se jubileum, Divadelní noviny, 1962, roč. 5, c. 25 – 26, 4. 7., s. 8., Miloš Smetana, Podněty a úskalí, Konfrontace, Divadelní noviny, 1967 / 1968, roč. 11, c. 5 – 6, 25. 10., s. 12., Neautorizováno, Ceny Oldřicha Stibora, Divadelní noviny, 1968, roč. 11. c. 13, 17. 1., s. 2., Eva Hermanová, 100, Suchoňova Krútňava, Divadelní noviny, 1968, roč. 11, c. 19, 10. 4., s. 5., Rudolf Rouček, Janáčkova operní bilogie v Národním divadle, Divadelní noviny, 1968, roč. 11, c. 21, 8. 5., s. 3., Neautorizováno, Oslavy Národního divadla, Divadelní noviny, 1968, roč. 11, c. 22, 22. 5., s. 2., Sylva Marešová, Česká opera v Antverpách, Divadelní noviny, 1968/1969, roč. 12, c. 13, s. 10., Josef Svoboda – Zbyněk Kolář – Vladimír Nývlt – Oldřich Šimáček, Divadelní noviny, 1968/1969, roč. 12, c. 17, s. 12.
  5. Časopis Acta scaenograpchica (AS), uměleckou – technický divadelní časopis Scénografického ústavu v Praze, vycházel od roku 1960 do roku 1971. Šimáček v článcích: Adolf Scherl, Inscenace 1960 – 1961. Zdravý nemocný, AS, srpen 1960, č. 1, s. 7., Neautorizováno, Moderní technika a divadlo, AS, říjen 1960, č. 3, s. 41 – 44., Jiří Hilmera, Inscenace 1960 – 1961. Irkutská historie, AS, únor 1961, č. 7, s. 125., Adolf Scherl, Inscenace 1960 – 1961. Kamenný kvítek, AS, březen 1961, č. 8, s. 156 – 157., Jiřina Telcová, Inscenace 1960 – 1961. Sestup Orfeův, AS, duben 1961, č. 9, s. 165 – 166., Antonín Bartušek, Inscenace 1961 – 1962. Kavkazský křídový kruh, AS, kveten 1962, č. 10, s. 189 – 190., Antonín Bartušek, Inscenace 1963 – 1964. Andorra, AS, červenec 1964, roč. 4, č. 12, s. 240 – 241., Věra Ptáčková, Jeppe z vršku, AS, červen 1965, roč. 5, č. 11, s. 3., Oldřich Šimáček – Jan Mikota, Oldřich Šimáček. Rozhovory se scénografy, AS, květen 1969, roč. 9, č. 10, s. 184 – 185., Jiřina Telcová, Olomoucká jubilejní výstava, AS, listopad 1970, roč. 11, č. 3, s. 3.
  6. Časopis Interscaena: acta scaenograpchica – teoretický umělecko-technický časopis Scénografického ústavu v Praze mel téměř stejné zaměření jako Acta scaenographica. Vycházel až do roku 1974. Šimáčkovo jméno se objevilo v recenzi: Zdenek Pleskot, Scénografie činohry ND v sezóně 1973 – 1974, Interscaena, Acta scaenographica, 1974, roč. 4, č. 4, s. 77 – 79.
  7. Studie „Včerejšek a dnešek Divadla na Vinohradech“, sleduje vývoj scénografie Divadla na Vinohradech od roku 1973 až do roku 1983, tedy do doby, kdy článek vznikl.
  8. Neautorizováno, Hlasy holandského tisku o Oldřichu Šimáčkovi. Zprávy Divadelního ústavu, 1972, roč. 8 (XIV), č. 5, s. 18 – 23.
  9. Jiří Hilmera, Rozhovor s Oldřichem Šimáčkem o jeho výpravě k Prstenu Nibelungova pro inscenaci Královské Vlámské opery v Antverpách, Hudební rozhledy, 1973, s. 79 – 85.
  10. Jaroslava Fulinová, Sedmdesát výprav, Ahoj na sobotu, 7. 11. 1975.
  11. Jan Šimon Fiala, Potlesk z hlediště, Ahoj na sobotu, 1983, č. 18, s. 12 – 13.
  12. Jan Šimon Fiala, Obrazy za oponou, Gramorevue, 1976, č. 2, s. 6 – 7.
  13. Články ze zahraničních novin, které byly použity už v roce 1972 ve Zprávách divadelního ústavu v článku „Hlasy holandského tisku o Oldřichu Šimáčkovi“.
  14. Josef Maliva, Přání k umělcovým devadesátinám, Prostor Zlín, 2009, č. 28, s. 134 – 142.