Oldřich Šimáček se narodil v Praze 2. září 1919. Po ukončení studií na Umělecko-průmyslové škole v Praze, na které vystudoval u profesorů J. Bendy, Z. Kratochvíla a F. Kysely obor dekorativní malba, získal své první angažmá v tehdejším Českém divadle v Olomouci. Zde působil v letech 1942-1959 jako jevištní výtvarník a šéf výpravy. V roce 1959 se vrací do Prahy jako scénograf Národního divadla kde pracoval až do svého odchodu na odpočinek v roce1988.
Jeho činnost ale nezůstala omezena pouze na tato dvě místa. Vedle soustavné spolupráce s olomouckým divadlem, kterou udržoval i po svém odchodu do Národního divadla v Praze, se Oldřich Šimáček podílel na tvorbě inscenací více než dalších 50 profesionálních divadel v Československu (např. v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě, Košicích, Šumperku, Českých Budějovicích, Kladně atd.) a také řady zahraničních scén (např. ve Vídni, Wittenbergu, Reykjavíku, Sofii, Lyonu, Štrasburku, Ženevě, Buenos Aires, Doněcku, Amsterodamu, Mariboru atd.). V této souvislosti je potom nutné zvláště zdůraznit kontakty s Koninklijke Vlaamse Opera Antwerpen, Královskou vlámskou operu v Antverpách, pro kterou vytvořil v rozmezích let 1968-1974 scénické výpravy 13 oper. Jako první český jevištní výtvarník navrhl scény včetně kostýmů k celému čtyřdílnému cyklu R.Wagnera Prsten Niebelungů (Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů).
Za své dílo získal řadu domácích i zahraničních ocenění, např. v roce 1971 zlatou medaili Pražského kvadrienále, mezinárodní přehlídky jevištního výtvarnictví a divadelní architektury, nebo v roce 1973 zlatou medaili nejlepšího zahraničního scénografa na XII. Bienále výtvarného umění v Säo Paulu. S jeho jménem se setkáváme v naučných slovnících a encyklopediích, které vyšly a vycházejí v Československé i současné České republice. V roce 2005 byl jeho jménem nazván nově otevřený výstavní prostor v budově olomouckého Moravského divadla, Galerie Oldřicha Šimáčka.
Oldřich Šimáček se věnoval i jiným výtvarným činnostem, za svého působení v olomouckém divadle knižní ilustraci a nástěnné malbě, později, již jako scénograf Národního divadla, byl také činný v oblasti výstavnictví.
Scénografickému dílu, jehož soupis obsahuje kolem 600 položek, věnoval Oldřich Šimáček téměř 50 let svého života. Vrchol jeho tvůrčí aktivity v této oblasti lze klást do období druhé poloviny šedesátých a první poloviny sedmdesátých let 20. století. Své scény tvořil jak pro operní a operetní, tak i pro baletní a činoherní inscenace. Mezinárodní proslulost získaly však scény vytvořené pro operní inscenace. Vedle již zmíněného wagnerovského cyklu se jedná dále např. o scény k operám Vojna a mír S. Prokofjeva , Bludný Holanďan R. Wagner, Kateřina Izmajlovna D. Šostakovič, nebo Řecké pašije B. Martinů atd. Z ostatních inscenací, ke kterým vytvořil jevištní výpravu, bývají do dnes vzpomínány např. Tramvaj do stanice touha T. Williemse, Kočičí hra I.Örkenyho, Všichni moji synové A. Millera nebo Nebožtík Nasredin J. Kainara.
Pro scénografickou tvorbu Oldřicha Šimáčka je charakteristická bohatost výrazových prostředků, to je především kombinace architektonických, malířských a světelných prvků, využívání projekce a kinetických postupů. Tyto prostředky nesloužily pouze k utváření jevištního prostorou, ale stávaly se často nositeli symbolických významů (např. barva, tvary, užití detailu) spjatých s charakterem prezentovaného díla. Vzniklé scény tak nebyly nikdy pouhou vizuální kulisou dění na jevišti, ale mohou sloužit jako příklad vysoce kvalitního scénografického projevu, organicky začleněného do celkové struktury divadelní inscenace.
Oldřich Šimáček je umělec širokého rozhledu a výrazové mnohostrannosti. Jeho celoživotní touhou bylo malovat a proto stranou jeho zájmu nezůstala ani volná kresba a malířská tvorba. Svůj sen mohl uskutečnit v podstatě až při odchodu do důchodu, kdy se mohl zcela svému malování a kresbě věnovat a vyjádřit tak své myšlenky, vnitřní pocity a předtuchy. V pozdním věku, v jeho osmdesáti letech, se stává s podivem jeho tvorba nejbohatší, nejobsáhlejší a výrazově velmi pestrá. Prostřednictvím štětce a pera vyjevuje své nitro nejen pro sebe, ale i pro ostatní, kteří se o jeho tvorbu zajímají. V jeho dílech jsou drobnější práce, ale i rozměrná plátna. Někdy je barevnost tlumená, působící až depresivně, ale jsou zde zastoupeny i obrazy syté, pronikavé barevnosti. Obrazy vznikají emotivně, postupně se rozvíjí jejich děj a výraz. Někdy se k hotovým pracím vrací a koriguje je. Malíř reaguje na svět, vnímá co se děje kolem a po svém na tyto změny ve svých dílech reaguje. V pauzách mezi tvůrčím malováním se věnuje hravé poetické perokresbě a barevné kresbě v jemných pastelových tónech. Množství těchto kreseb vytvořených v posledních letech, lze je počítat na stovky za každý rok, udivuje. Bohatá umělcova fantazie je pozoruhodná.
Oldřich Šimáček výtvarník, který svojí tvorbou zpřístupnil obor scénografie pro širší veřejnost, zemřel 17. ledna 2014 ve věku nedožitých 95 let.
Detaily o jeho životě a díle je možné nalézt v diplomové práci Karolíny Gumulcové: Scénograf Oldřich Šimáček, katedra dějin umění, filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 2011; Vedoucí diplomové práce: doc. PaedDr. Alena Kavčáková Dr. (viz. pdf příloha se souhlasem autorky).
